Lesná - procházka sídlištěm

Nezvalova 13, Brno-Lesná
  1. 5. 2021 v 9:30, 30. 5. 2021 v 17:00
INFO

Moderní Lesná se rozkládá na pozemcích, které až do šedesátých let 20. století náležely ke katastrálnímu území Královo Pole, Husovice a Obřany. Od roku 1909 bylo v prostoru dnešního sídliště vojenské cvičiště. Po roce 1925 začala na jihozápadě vznikat Divišova čtvrť jako nouzová kolonie, ve stejné době byla založena na východě čtvrť Nade Mlýnem, jež byla od šedesátých let rozšiřována. Mezi těmito sídelními celky bylo postaveno na „zeleném drnu“ nové panelové sídliště, v jehož rámci se uskutečnila také rozsáhlá výsadba zeleně. Jeho terén je členitý, středem prochází ostrý zářez Čertovy rokle, ponechané jako přírodní park.

Původně projektovaná nová obytná čtvrť se měla nazývat Za Tišnovkou, podle polohy za železniční tratí na Tišnov, později byla přejmenována na Lesnou. V důsledku radikální druhé katastrální reformy Brna z let 1966–1969 vzniklo také nové katastrální území Lesná, které dnes spadá pod městskou část Brno-sever. Lesná patřila již v osmdesátých letech k nejlépe architektonicky řešeným sídlištím v republice, s rozsáhlou zelení, výhodnou polohou a dobře fungujícími službami včetně autobusového či tramvajového spojení s centrem.

V duchu modernismu navrhli projektanti rozvolněné, vzdušné rozmístění domů s maximálním výhledem a osluněním, struktura zástavby vycházela především z profilu terénu. Středová Čertova rokle tvoří základ parkové zóny, po jejích stranách je v neuspořádané formaci situováno celkem osmnáct deskových domů, orientovaných podle vrstevnic. Tři trojice věžových domů na východní, západní a severní straně narušují převažující horizontální výraz a přispívají k členitosti obytného celku. Další trojice výškových objektů leží u jižního okraje sídliště. Hlavní dopravní komunikace vede po obvodu sídliště, směrem dovnitř z ní vybíhají většinou slepé odbočky. Střed území tak zůstal klidovou zónou, kde se nachází většina zařízení občanské vybavenosti.

Novou obytnou čtvrť autoři rozdělili do čtyř okrsků (resp. pěti, poslední měl mít specifickou úlohu). Ke každému okrsku patřilo vlastní občanské vybavení situované v návaznosti na pěší komunikace a prostor centrální zeleně. K mimořádnému výsledku přispěla také inspirace z finské Tapioly. „Viděli jsme konečně na vlastní oči bydlení v zeleni, úžasnou krásnou přírodu, les, vodní plochy, skály a mezi tím vším moderní budovy s velikými pásy oken,“ vzpomíná na její návštěvu architekt Viktor Rudiš (Lucie Zadražilová, Brněnská Tapiola, Brno v minulosti a dnes 26, 2013, s. 215–260, cit. s. 219).

Zájemci o prohlídku se sejdou před kostelem Blahoslavené Marie Restituty.